Litanie je prosebná modlitba, jejíž název pochází z řeckého slova litanéia, což znamená „naléhavá prosba“. Tato forma modlitby spočívá v tom, že předmodlící (např. kněz) pronáší jednotlivé prosby nebo vzývání (invokace) a lid na ně odpovídá ustáleným zvoláním, například „pros za nás“ nebo „smiluj se nad námi“.
Litanie se rozšířily ve východní církvi už ve 4. století, nejprve jako takzvané „litanie Kyrie“, a od 5. století se ujaly i v Římě. Nejstarší a nejvýznamnější římskou podobou jsou Litanie ke všem svatým, které se používají například při svěcení nebo o Velikonoční vigilii.
V průběhu středověku se označení litanie rozšířilo i na prosebné průvody a bohoslužby konané venku, například při žehnání polí. Z novějších je nejznámější Litanie loretánská, která je věnována Panně Marii a má původ v mariánském poutním místě Loreto v Itálii.
Litanie jsou známy i v jiných náboženstvích, ale v křesťanství zaujímají významné místo jako forma lidové i liturgické modlitby, zvláště při příležitostech, kdy věřící společně prosí o přímluvu svatých nebo o Boží milost.
