Maria a církev

Maria - pravzor církve

Mariin život je těsně spjatý s vykoupením Ježíše Krista. Bůh totiž neuskutečnil svůj plán bez toho, aby Marie vyřkla své „ano“: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38). Tak se Marie stává předlohou a vzorem každému věřícímu člověku. Neboť i naše víra je odpovědí na zavolání a nabídku Boha. Také Marie věřila i v nejistotě, především při porodu a pod křížem. Proto Marii rádi nazýváme „matkou věřících“.

Ze stejného důvodu je také nazývána „pravzorem církve“. Neboť i církvi může vždy jít jen o to, aby upřímně přijala to, co Bůh člověku nabízí prostřednictvím Ježíše Krista. Proto II. vatikánský koncil o Marii hovoří v souvislosti s církví a společenstvím věřících. V „Evangelickém katechismu pro dospělé“ (1975) se říká: „Marie patří do evangelia... Je označována jako příkladná posluchačka slova Božího, jako služebnice Páně, která říká „ano“ vůli Boží, jako milostí zahrnutá, která sama o sobě není nic, ale prostřednictvím Boží dobroty je vším. A tak je Marie pravzorem lidí, kteří se otevírají Bohu a nechávají se obdarovávat, pravzorem společenství věřících, církve... (s. 392 a následující). Maria je velkou služebnicí, která souhlasila, aby se jí vše stalo podle slova Páně. (Podle Louise Evelyho, z knihy Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, s. 114 a 116 )

Církev - Služebnice Pána

Církev, jejímž je Panna obrazem, nemůže hlásat radostnou zvěst, jestliže současně neuskutečňuje Boží lásku obhajováním spravedlnosti pro chudé a hladové. Církev je služebnice Pána jako Maria, když je chudá jako ona, když nalézá svou radost mezi drobnými lidmi, když se snaží s nimi o jejich vysvobození.

Neboť toto vyžaduje vůle Pána. Jako Maria, ani církev si nesmí libovat mezi pyšnými, mocnými a bohatými tohoto světa. Jako Maria, tak i církev miluje chudé a hladové a má radost, že Pán ve svém milosrdenství rozptyluje pyšné, svrhuje mocné s trůnů a bohaté propouští s prázdnou. Protože potom zase tito pyšní, tito mocní, tito bohatí poznají chudobu, kterou navštíví jeho láska a jeho velebnost. Potom také oni poznají radost z chudoby, která může být povýšena, z hladu, který může být nasycen jediným Mocným, jediným Bohatým, Pánem slávy. (Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991, s. 83)

Pod křížem

Marie byla jednou z mála věrných, kteří následovali Ježíše až ke kříži. Pod křížem stála s "oblíbeným učedníkem" Janem. V Písmu svatém se píše: U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: Ženo, hle, tvůj syn! Potom řekl tomu učedníkovi: Hle, tvá matka! V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (J 19,25-27)

Církev se od té doby viděla v roli Janově, kterému byla na výslovné přání Krista dána jako matka Marie. Těsné spojení s Marií se ukazuje již u rané církve: Marie je přítomná u velkých událostí, např. u dění Svatodušních svátků.

Efezský koncil

Do velkých teologických sporů prvních století o božství Krista byla zahrnuta také Marie. To dokazuje, jak úzce byla spjata ve vědomí tehdejší církve s Kristem. V roce 431 se v Efezu v Malé Asii konal 3. všeobecný koncil. Jeho závěry jsou dodnes dodržovány jako pravdy víry i nekatolickými křesťanskými církvemi. Tehdy šlo především o to, aby se prověřilo bludné učení jistého Nestoria, který popíral božskost Krista a tvrdil, že Ježíš byl jen člověk. Jednoznačně bylo ale rozhodnuto pro víru v božskost Krista. Proto směla být Marie právem nazývána "matkou Boží".