„UDĚLEJTE VŠECHNO, CO VÁM JEŽÍŠ ŘEKNE“ JAN 2,5

Maria a církev

Maria - pravzor církve

Mariin život je těsně spjatý s vykoupením Ježíše Krista. Bůh totiž neuskutečnil svůj plán bez toho, aby Marie vyřkla své „ano“: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38). Tak se Marie stává předlohou a vzorem každému věřícímu člověku. Neboť i naše víra je odpovědí na zavolání a nabídku Boha. Také Marie věřila i v nejistotě, především při porodu a pod křížem. Proto Marii rádi nazýváme „matkou věřících“.

Ze stejného důvodu je také nazývána „pravzorem církve“. Neboť i církvi může vždy jít jen o to, aby upřímně přijala to, co Bůh člověku nabízí prostřednictvím Ježíše Krista. Proto II. vatikánský koncil o Marii hovoří v souvislosti s církví a společenstvím věřících. V „Evangelickém katechismu pro dospělé“ (1975) se říká: „Marie patří do evangelia... Je označována jako příkladná posluchačka slova Božího, jako služebnice Páně, která říká „ano“ vůli Boží, jako milostí zahrnutá, která sama o sobě není nic, ale prostřednictvím Boží dobroty je vším. A tak je Marie pravzorem lidí, kteří se otevírají Bohu a nechávají se obdarovávat, pravzorem společenství věřících, církve... (s. 392 a následující). Maria je velkou služebnicí, která souhlasila, aby se jí vše stalo podle slova Páně. (Podle Louise Evelyho, z knihy Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, s. 114 a 116 )

Církev - Služebnice Pána

Církev, jejímž je Panna obrazem, nemůže hlásat radostnou zvěst, jestliže současně neuskutečňuje Boží lásku obhajováním spravedlnosti pro chudé a hladové. Církev je služebnice Pána jako Maria, když je chudá jako ona, když nalézá svou radost mezi drobnými lidmi, když se snaží s nimi o jejich vysvobození.

Neboť toto vyžaduje vůle Pána. Jako Maria, ani církev si nesmí libovat mezi pyšnými, mocnými a bohatými tohoto světa. Jako Maria, tak i církev miluje chudé a hladové a má radost, že Pán ve svém milosrdenství rozptyluje pyšné, svrhuje mocné s trůnů a bohaté propouští s prázdnou. Protože potom zase tito pyšní, tito mocní, tito bohatí poznají chudobu, kterou navštíví jeho láska a jeho velebnost. Potom také oni poznají radost z chudoby, která může být povýšena, z hladu, který může být nasycen jediným Mocným, jediným Bohatým, Pánem slávy. (Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991, s. 83)

Pod křížem

Marie byla jednou z mála věrných, kteří následovali Ježíše až ke kříži. Pod křížem stála s "oblíbeným učedníkem" Janem. V Písmu svatém se píše: U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: Ženo, hle, tvůj syn! Potom řekl tomu učedníkovi: Hle, tvá matka! V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (J 19,25-27)

Církev se od té doby viděla v roli Janově, kterému byla na výslovné přání Krista dána jako matka Marie. Těsné spojení s Marií se ukazuje již u rané církve: Marie je přítomná u velkých událostí, např. u dění Svatodušních svátků.

Efezský koncil

Do velkých teologických sporů prvních století o božství Krista byla zahrnuta také Marie. To dokazuje, jak úzce byla spjata ve vědomí tehdejší církve s Kristem. V roce 431 se v Efezu v Malé Asii konal 3. všeobecný koncil. Jeho závěry jsou dodnes dodržovány jako pravdy víry i nekatolickými křesťanskými církvemi. Tehdy šlo především o to, aby se prověřilo bludné učení jistého Nestoria, který popíral božskost Krista a tvrdil, že Ježíš byl jen člověk. Jednoznačně bylo ale rozhodnuto pro víru v božskost Krista. Proto směla být Marie právem nazývána "matkou Boží".

Web Maria.cz se snaží podávat vyvážený pohled na úctu k Panně Marii. 

Základní souhrnný pohled na Marii naleznete zde

16. 7. Panna Maria Karmelská

(16. 7. 2019) Biblické texty oslavují krásu Karmelu. Na této hoře, zdvihající se na břehu Středozemního moře poblíž dnešní Haify,...

29. 6. Neposkvrněné Srdce Panny Marie

(26. 6. 2019) Největší rozmach úcty Mariina Srdce nastal po zjeveních Panny Marie ve Fatimě roku 1917. Po roce 1854, to jest po...

Maria, Matka církve

(10. 6. 2019) Svátek Panny Marie, Matky církve připadá každoročně na pondělí po slavnosti Seslání Ducha svatého.