Nanebevzetí Panny Marie označuje víru, že Boží Matka byla po skončení svého pozemského života vzata do nebeské slávy s tělem i duší. Jedná se o pravdu víry – dogma –, které bylo slavnostně vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 v apoštolské konstituci Munificentissimus Deus.
Nanebevzetí Panny Marie je jednou ze tří hlavních mariánských slavností liturgického roku a připadá na 15. srpna. Toto tajemství se v církevní tradici Východu i Západu objevovalo už po staletí. Již v 7. století, za papeže Sergia I., se slavil svátek „Zesnutí“.
Nanebevzetí není chápáno pouze jako oslava Panny Marie, ale především jako znamení skutečného připojení křesťana k vítězství Ježíše Krista nad zlem. Zároveň je výrazem naděje na budoucí účast všech věřících na slávě Vykupitele.
