Neposkvrněné početí

Moc milosti

Biblická slova o Marii milostí zahrnutá chápala církev stále více takto: Marie je zcela bez hříchu, i bez dědičné viny. To je míněno "svátkem neposkvrněného početí Marie", který církev slaví 8. prosince: Marie byla od prvního okamžiku svého bytí (již když byla počata) bez hříchu, je zahrnutá milostí. Bůh v ní uskutečňuje svůj původní koncept stvoření. Jakožto matka Syna Božího by sice měla zažít v hojné míře utrpení světa, ale měla by být prostá viny a hříchu. Za to všechno přirozeně vděčí - jako každý jiný člověk - Kristovu vykoupení, které pro ni znamenalo počátek.

Právě na tomto příkladu se opět ukazuje, co znamená katolické uctívání Marie: velebení Božské milosti, kterou Marie zvláštním způsobem zakusila. Zde odpadá každá myšlenka na zásluhy člověka; k jejímu vyvolení nevedly lidské kvality, neboť Marie nebyla ještě narozená, když ji Pán určil za Ježíšovu matku a s ohledem na tento úkol ji zprostil „prvotního“ „dědičného“ hříchu. Hypolytus (3. stol.) to naznačuje, když ji nazývá prostou každého poskvrnění a zkaženosti. Ambrozius o ní hovoří ve 4. století jako o panně, která je milostí Boží ušetřena každého hříšného poskvrnění. Tato nauka víry není žádnou abstraktní úvahou, nýbrž má něco společného s námi. U Marie je zřejmé, jak si Bůh představuje člověka. Potud s námi stojí v jedné řadě, ale ona je první v této řadě. (Se svolením převzato z publikace "Glaubensinformation - Ein Briefkurs ueber den katholischen Glauben", který vydala instituce KGI. Přeložili Monika a Aleš Cimalovi )

Vše, co lze říci o Marii, musí vždy vycházet z toho, že nejdokonalejším způsobem přijala vykoupení. Ona je člověkem, jak ho myslel Bůh. ... Maria nebyla jen nástroj bez vlastní vůle, pomocí něhož Bůh provedl svou spásu. Ona uslyšela jeho volání a následovala pozvání Boží. Maria je původní obraz člověka, který zcela, až do základu své existence, se odevzdává Bohu. Vede nás k Ježíši, je jeho Matka. V tom je nejkratší cestou k němu. (Karl Lehmann: Vor dem Wunder der Weihnacht, Herder Freiburg, 1987, s. 48 - 52 )