Slovo „růženec“ pochází z latinského rosarium, což znamená „růžová zahrada“. Označuje jednak formu ústní rozjímavé modlitby římskokatolické církve, jednak samotný předmět – šňůru s korálky, která slouží k počítání modliteb a pomáhá soustředění při modlitbě.
Modlitba růžence vznikla kolem roku 1400 a skládá se z 50 (resp. 200) Zdrávasů, rozdělených po deseti. Tyto desátky jsou prokládány modlitbou Otčenáš a zpravidla zakončeny Sláva Otci. Na začátku růžence se modlí Věřím v Boha, Otčenáš a tři Zdrávas Maria. Celá modlitba se uzavírá modlitbou Zdrávas Královno (Salve regina).
Při každém desátku se rozjímá nad jedním tajemstvím – událostí ze života Ježíše Krista nebo Panny Marie. Růženec je tak rozdělen na jednotlivé okruhy tajemství: radostná (z Ježíšova narození), bolestná (z jeho utrpení), slavná (vzkříšení a seslání Ducha svatého) a světla (z veřejného působení Ježíše). Každý z těchto okruhů obsahuje pět tajemství.
Růženec má celkem 59 korálků a křížek. Modlitba začíná právě tímto křížkem, pokračuje prvními čtyřmi korálky a dále se střídá pět větších a padesát menších korálků – při větších se modlí Otčenáš, při menších Zdrávas Maria. Velké korálky bývají často odlišeny větší mezerou, aby se dalo snadno orientovat v posloupnosti.
Růženec se stal lidovou modlitbou, zvláště oblíbenou od 16. století. Je běžnou součástí poutí, obřadů i soukromé zbožnosti. Tajemství růžence nejsou vázána výhradně na konkrétní liturgická období – lidé si je často vybírají podle své životní situace nebo duchovní potřeby.
