V křesťanské víře má Matka Boží Maria zvláštní význam, protože je matkou Ježíše Krista i matkou církve.
Jako matka Kristova byla připravena Duchem svatým. Bylo skutečně vhodné, aby byla „plná milosti“ jako matka toho, v němž „přebývá plnost božství“ (Ko 2,9). Od svého nebyla tedy zasažena hříchem.
Maria však nezůstala pouze u toho, že přivedla na svět Ježíše – byla také jeho nejvěrnějším učedníkem, jak dokazuje její přítomnost u Ježíšova utrpení na Kalvárii i její modlitby spolu s apoštoly při očekávání seslání Ducha svatého. Díky své oddanosti Boží vůli, vykupitelskému dílu svého Syna a působení Ducha svatého je Maria pro církev vzorem víry a lásky. Proto je oslavována jako vynikající člen církve (LG, č. 53) a je v těsném spojení s církví (LG 63). Její úloha však sahá ještě dál – spolupracovala na díle spásy svou poslušností, vírou a vroucí láskou a tím se stala Matkou všech věřících (LG 61).
Po svém nanebevzetí pokračuje ve své mateřské roli vůči církvi, která jí vzdává zvláštní úctu, jež se podstatně liší od úcty klanění vzdávané Kristu (srov. LG 66; viz také Kat. 721-726; 963-975). Tato úcta se projevuje zejména modlitbou růžence a poutěmi k mariánským svatyním.
