Slovo „hymnus“ pochází z latiny a původně označovalo poetickou skladbu, většinou v hexametrech, která byla ve starém Řecku určena k oslavě božstva. V křesťanství se tímto výrazem označuje chvalozpěv složený v rytmických nebo metrických strofách, určený ke chvále Boha, Panny Marie nebo svatých. Zvláště se tak nazývají veršované zpěvy, které se recitují nebo zpívají v rámci liturgie hodin (breviáře) a které vyjadřují duchovní význam konkrétního svátku.