Dokument Dikasteria pro nauku víry „Mater populi fidelis“ schválený paežem Lvem XIV. objasňuje oslovení, která mají být používána pro Pannu Marii. Zejména upozorňuje na problematičnost titulu „Spoluvykupitelka“ a výklad invokace „Prostřednice všech milostí“.

Oficiální teologické stanovisko Vatikánu k mariánským titulům

„Mater populi fidelis“ je název věroučného dokumentu zveřejněného 4. Listopadu 2025 Dikasteriem pro nauku víry. Dokument, podepsaný prefektem kardinálem Víctorem Manuelem Fernándezem a sekretářem věroučné sekce dikasteria mons. Armandem Matteem, byla schválena papežem Lvem XIV. 7. Října 2025.

Dokument v úvodu rekapituluje biblický základ mariánské úcty, shrnuje učení církevních otců, učitelů církve, prvky východní tradice i magisterium posledních papežů.  V tomto širokém kontextu dokument připomíná řadu mariánských titulů, některé z nich vyzdvihuje a před jinými naopak varuje.

Nóta přitakává k titulům jako Matka věřících, Duchovní matka, Matka věrného lidu. Naproti tomu titul Spoluvykupitelka (Corredentrix) označuje za nevhodný a nepatřičný. Ohledně titulu Prostřednice (Mediatrix), upozorňuje na nutnost rozlišit kontext: za nepřijatelný je považován tehdy, pokud nabývá významu, který lze vztáhnout výlučně na Ježíše Krista, zatímco jej lze oprávněně použít tehdy, když poukazuje na zprostředkování oslavující Krista. Tituly Matka milosti a Prostřednice všech milostí jsou považovány za přijatelné v jistém velmi přesném smyslu, zatímco  - jak nóta obsáhle vysvětluje – v řadě jiných významů jejich užití vhodné není.

Dokument potvrzuje katolické učení, které vždy zdůrazňovalo, že veškerá mariánská úcta odkazuje k centrálnímu roli Krista a jeho spasitelskému působení. Proto se doporučuje vyhýbat se těm mariánským titulům, které mohou vyznívat nejednoznačně, jakkoli je lze vysvětlit správnou exegezí.

Kardinál Fernández v úvodu oceňuje lidovou zbožnost, ale varuje před skupinami a publikacemi, které propagují určitý vývoj dogmatu a vyvolávají pochybnosti mezi věřícími, rovněž prostřednictvím sociálních sítí.

Papež Benedikt XVI. byl proti používání titulu Spoluvykupitelka (Corredentrix)

Pokud jde o titul „Spoluvykupitelka“, věroučná poznámka připomíná, že někteří papežové tento titul používali, aniž by jej podrobněji vysvětlovali. Zpravidla jej uváděli v souvislosti s božským mateřstvím a s odkazem na Mariino spojení s Kristem pod vykupitelským Křížem. II. vatikánský koncil se rozhodl tento titul nepoužívat „z dogmatických, pastoračních a ekumenických důvodů“. Svatý Jan Pavel II. „jej použil nejméně sedmkrát, především v kontextu se spásnou hodnotou našeho utrpení, obětovaného spolu s Kristovým, ke kterému se Maria připojuje zejména pod křížem“.

Dokument cituje interní diskusi tehdejší Kongregace pro nauku víry, která v únoru 1996 projednávala žádost o vyhlášení dogmatu o Marii jako „Spoluvykupitelce nebo Prostřednici všech milostí“. Kardinál Ratzinger se tehdy vyslovil proti tomu, neboť – jak uvedl – „přesný význam těchto titulů není jasný a učení v nich obsažené není dozrálé... Dosud není dostatečně zřejmé, jak je doktrína vyjádřená v těchto titulech přítomna v Písmu a v apoštolské tradici“. Následně, v roce 2002, se budoucí

papež Benedikt XVI. vyjádřil
veřejně ve stejném smyslu:
„Formulace ‚Spoluvykupitelka‘ se příliš vzdaluje
jazyku Písma a církevních otců,
a proto způsobuje nedorozumění...

Všechno pochází od Něho, jak potvrzují zejména Listy Efezským a Koloským. Maria je tím, čím je, díky Němu. Termín „Spoluvykupitelka“ by zastiňoval odkud se vše odvíjí.“ Kardinál Ratzinger, jak dokument poznamenává, nijak nepopíral, že za předložením návrhu užívat tento titul byly dobré úmysly a cenné aspekty, ale zastával názor, že se jedná o „nesprávnou terminologii“ (19). Také papež František nejméně třikrát jasně vyjádřil svůj nesouhlas s používáním titulu Spoluvykupitelka.

Věroučná nóta proto uzavírá: „Je vždy nevhodné používat titul Spoluvykupitelka k definování Mariiny spolupráce. Tento titul může zastínit jedinečné spasitelné zprostředkování Kristovo, a proto může vyvolávat zmatek a narušovat harmonii pravd křesťanské víry... Pokud nějaký výraz vyžaduje četná a neustálá vysvětlení, aby se zabránilo jeho odklonu od správného významu, neslouží víře Božího lidu a stává se nevhodným“ (22).

Prostřednice (Mediatrix)

Poznámka zdůrazňuje, že biblický výraz odkazující na výlučné zprostředkující roli Krista „je kategorický“. Kristus je jediným Prostředníkem (24). Na druhé straně se zdůrazňuje „velmi běžné používání termínu ‚zprostředkování‘ v nejrůznějších oblastech společenského života, kde se chápe jednoduše jako spolupráce, pomoc, přímluva. V důsledku toho se nevyhnutelně vztahuje na Marii v subordinovaném smyslu a v žádném případě si nenárokuje přidat jakoukoli účinnost nebo moc k jedinému zprostředkování Ježíše Krista“ (25). Kromě toho – jak dokument uznává – „je zřejmé, že Maria skutečně musela být prostřednicí k tomu, aby bylo možné skutečné vtělení Božího Syna do našeho lidství“ (26).

Matka věřících a Prostřednice všech milostí

Mariina mateřská role „v žádném případě nezastírá ani nesnižuje“ jediné Kristovo prostřednictví, „ale ukazuje jeho účinnost“. Chápeme-li to takto, pak „Mariino mateřství neusiluje o oslabení jedinečné úcty, která náleží pouze Kristu, ale stimuluje ji“.

Proto je třeba se vyvarovat
„titulů a výrazů odkazujících na Marii,
které ji představují jako jakýsi ‚hromosvod‘
před spravedlností Páně,
jako by Maria byla nezbytnou alternativou
k nedostatečnému milosrdenství Božímu“ (37, b).

Oproti tomu titul „Matka věřících“ nám umožňuje hovořit o „Mariině působení také ve vztahu k našemu životu v milosti“ (45). Je nicméně třeba opatrně zacházet s výrazy, které mohou sdělovat „méně přijatelné obsahy“ (45).

Kardinál Ratzinger vysvětlil,
že titul Marie jako Prostřednice všech milostí
není jasně zakotven ve zjevení,
a tedy může působit obtíže

jak v teologické reflexi, tak ve spiritualitě (45). Ve skutečnosti „žádný člověk, ani apoštolové, ani Nejsvětější Panna, nemohou působit jako univerzální udělovatelé milosti. Pouze Bůh může udílet milost a činí tak prostřednictvím Kristova lidství“ (53). Tituly, jako je Prostřednice všech milostí, mají proto „limity, které neusnadňují správné pochopení jedinečné Mariiny role. Ve skutečnosti ona, která je první z vykoupených, nemohla být prostřednicí milosti, kterou sama přijala“ (67). Dokument nicméně nakonec uznává, že „výraz ‚milosti‘, vztahující se k Mariině mateřské podpoře v různých životních okamžicích, může mít přijatelný význam“. Množné číslo totiž vyjadřuje „veškerou pomoc, i materiální, kterou nám Pán může dát, když vyslyší přímluvu Matky“ (68).