Doufala „proti veškeré naději“
Pannu Marii považujeme za naši matku ve víře,
stejně jako Abraháma nazýváme otcem víry (srov. Řím 4,12).
A stejně jako Abrahám, i ona musela mnohokrát
věřit a doufat „proti veškeré naději“.
Oddanost Bohu a jeho záměrům
Mariiným „ať se mi stane!“ se mohlo začít naplňovat tajemství naší spásy.
Vyjádřila jím naprostou oddanost Bohu
a jeho záměrům s jejím životem – jako by podepsala prázdný šek!
Situace, které vypadaly, jako by se Bohu vymkly z rukou
Tento životní postoj jí už zůstal, i když „anděl odešel“
a zmizela jakákoli znamení Boží přítomnosti.
Ba dokonce nastaly i situace, které vypadaly,
jako by se Bohu vymkly z rukou:
zklamání Josefovo, které mu nemohla vysvětlit;
pronásledování od Heroda a nucená emigrace;
ztráta dvanáctiletého Ježíše;
a samozřejmě pronásledování Ježíše od předáků židovství
a nakonec jeho ukřižování.
A to jmenujeme jen situace, které nám Písmo zanechalo.
Jsem si jist, že jich bylo daleko víc!
Proto je nám Maria tak blízká,
zvláště v období nesrozumitelných
životních
zkoušek.
