Panna Maria Sedmibolestná – Matka, která rozumí našim slzám

Každý rok 15. září, den po svátku Povýšení svatého Kříže (14. září), slaví křesťané památku Panny Marie Sedmibolestné (Mater dolorosa). Tento titul připomíná chvíle, kdy Maria stála tváří v tvář utrpení svého Syna a sdílela s ním jeho bolest. Tradice mluví o sedmi Mariiných bolestech, tak jak je známe z Bible. Jejich „zrcadlovým“ obrazem je pak sedm radostí, které se připomínají na různých místech a pobožnostech.

Bolest zakoušíme každý z nás 

Když mluvíme o Mariiných bolestech, nejde jen o historické události. V Marii se zrcadlí prožívání každé matky, která se obává o své dítě, která s ním nese jeho těžkosti nebo prožívá jeho ztrátu. Proto je tento svátek blízký především matkám. Každý, kdo nese ve svém životě kříž, může v Marii nalézt společníka, který rozumí lidské bolesti a dokáže být nablízku.

Mariina zkušenost nás učí, že i bolest může být místem pro víru a důvěru. Maria netrpěla sama – její bolest byla spojena s utrpením Krista, a právě proto se stala zdrojem posily a naděje pro nás. Její „ano“ ve chvílích temnoty je povzbuzením, abychom ani my nezůstávali sami ve svých těžkostech, ale nesli je s důvěrou v Boha, který z bolesti dokáže vykřesat nové začátky. Evangelista Jan píše, že Maria stála blízko kříže. Bez neotřesitelné důvěry v Boha by nebylo možné prokázat tolik síly. 

Památka Panny Marie Sedmibolestné nám připomíná, že bolest nemusí být posledním slovem. Uprostřed slz a těžkostí je možné zakusit blízkost Boha i sílu matky, která stojí věrně při svém Synu. Maria nás zve k tomu, abychom i my stáli při sobě navzájem – s pochopením, soucitem a vírou, že i za temnotou se skrývá světlo.

"Sedm bolestí" Panny Marie:

1. Při uvedení Páně do chrámu, když stařec Simeon předpověděl jeho matce Marii: "On bude k pádu a k povstání mnohým v Izraeli, na znamení, kterému se bude odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč." (Lk 2,34-35)

2. Při útěku do Egypta po andělových slovech k Josefovi: "Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu." (Mt 2,13n)

3. Při ztrátě Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma, jak o ní svědčí Mariina slova po třídenním hledání: "Synu, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali." (Lk 2,48)

4. Když Maria potkala Ježíše s křížem. "Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním plakaly." (Lk 23,27)

5. Když Maria stanula u kříže svého Syna. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Maria Magdalská. - Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." Od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě." (Jan 19,25-27)

6. Když Maria přijímá na klín tělo mrtvého Syna. "Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. ...Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s vonnými věcmi do pruhů plátna." (Jan 19,38-40)

7. Při ukládání Ježíše do hrobu. "Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše." (Jan 19,41-42)